Kolo jako otisk jezdce: Jan Fojtík o cyklistice bez přepáleného ega

Jan Fojtík má za sebou víc než 20 let závodění, vítězství na extrémní trase Obr Drásal i zkušenosti z dlouhých bikemaratonů, ultramaratonů a gravelu. Dnes se věnuje stavbě kol na zakázku, servisu a komunitě kolem Fojtík Cycling. Šestý díl Za Kolem přináší rozhovor o tom, proč má kolo hlavně fungovat, sedět člověku a dávat smysl v reálném ježdění.

U Honzy Fojtíka je zajímavé, že o kole nepřemýšlí jen jako o nástroji k dosažení výsledků z tabulky, hmotnosti a osazení. Závodní minulost mu dala cit pro výkon, terén i detaily, které se na první pohled tváří nenápadně, jenže po pár hodinách v sedle začnou mluvit dost nahlas.

Dnes tenhle cit překlápí do staveb kol na míru. Neřeší jen to, jestli bude kolo lehké, drahé a dost lesklé na to, aby se v něm jezdec mohl kontrolovat místo zrcátka. Důležitější je, aby dávalo smysl člověku, který na něm sedí. Aby sedělo tělu, stylu jízdy i tomu, co od kola opravdu chce.

Do podcastu tak přináší kombinaci závodní zkušenosti, technického citu a nadhledu. Umí mluvit o titanu, mechanických brzdách, geometrii nebo krátkých klikách, zároveň nezapomíná, že cyklistika není jen tabulka převodů a kontrola kadence. Někdy stačí nátělník, oblíbená cesta, dobré kolo pod sebou a pocit, že zrovna teď není potřeba vyhrát nic kromě vlastního odpoledne.

Gravel v podcastu dostane prostor přesně tak, jak si zaslouží: ne jako módní nálepka, nýbrž jako téma, které umí rozdělit cyklistickou hospodu dřív než poslední volný stůl. Pro někoho je to geniální univerzál na asfalt, šotolinu i delší výlety. Pro jiného pořád jen silnička, která se zatoulala do lesa a tváří se, že tam přesně patří.

Honza na něm vidí hlavně variabilitu, svobodu nastavení, materiálů a stylu jízdy. Gravel podle něj není jedna hotová škatulka, nýbrž prostor, kde si jezdec může kolo přizpůsobit tomu, jak opravdu jezdí. Rychle, výletně, nalehko, s brašnami, po silnici, po polňačce nebo prostě tam, kam ho zrovna pustí nohy a nálada.

A když říká, že pro spoustu lidí je gravel pořád jen „kolo s beranama“, je jasné, že tady bude o čem přemýšlet i diskutovat. Protože možná právě v téhle jednoduché větě se skrývá celá gravelová hádka: je to trend, kompromis, nebo jedno z nejchytřejších kol pro normální ježdění?

Do řeči přijde titan, mechanické kotoučové brzdy, frikční řazení i věčná otázka, kde končí skutečná funkce a kde začíná marketing. Kuba vytáhne i myšlenku, jestli se dnes u kol platí víc za výkon, nebo za pozornost, kterou dokážou upoutat. Údajně vznikla u čtvrtého piva. Upřímně? Na cyklistickou debatu až podezřele dobrý základ.

U Fojtíků se nejde vyhnout ani bikemaratonu Drásal. Honza ho má v závodní minulosti zapsaný pořádně výrazně: v roce 2017 vyhrál jeho extrémní trasu Obr Drásal dlouhou 177 km v čase 7:51:40.7. V podcastu se od výsledků přirozeně přechází k otázce, jestli je dnes těžší takový závod dojet, nebo vyhrát.

V rozhovoru padne i jméno Ondřeje Fojtíka, Honzova staršího bratra, vytrvalostní legendy a člověka, který ho ke kolu přirozeně přivedl. Ne jako sentimentální rodinná vsuvka, spíš jako důležitá stopa v příběhu, který vede od závodních ambicí ke kolům s vlastním rukopisem.

A možná právě tady je ten zajímavý posun: závody, výsledky a výkonnost v rozhovoru zůstávají, jen už nejsou jediným měřítkem cyklistiky. Důležitější začíná být otázka, co člověku kolo dává, jak se na něm cítí a jestli mu pořád dělá radost vyjet ven.

V novém dílu Za Kolem se s Honzou Fojtíkem mluví o kolech, u kterých není hlavním měřítkem cenovka, počet karbonových zázraků ani schopnost rozpálit komentáře pod fotkou. Důležitější je, jestli kolo sedí člověku, funguje v reálném ježdění a má v sobě něco osobního.

Pusťte si nový díl podcastu Za Kolem s Janem Fojtíkem a dejte nám vědět, jestli je podle vás gravel geniální univerzál, nebo pořád jen „kolo s beranama“.