Tomáš Bábek a Robin Wagner o životě po kariéře a české dráze

Tomáš Bábek a Robin Wagner strávili velkou část života ve světě vrcholového sportu a oba jsou výrazně spojení s brněnskou dráhou. Bábek je dvojnásobný olympionik, mistr Evropy, vicemistr světa a vítěz Evropských her. Wagner má na kontě evropské tituly i řadu domácích úspěchů.

Jedním z nejsilnějších témat rozhovoru je ale to, co přišlo potom.

Profesionální sportovec má roky svůj život téměř přesně nalinkovaný. Jídlo, první fáze tréninku, regenerace, spánek, další jídlo, druhá fáze. Všechno směřuje k jedinému cíli – podat výkon.

Po konci kariéry tato struktura najednou zmizí. Člověk musí začít řešit práci, rodinu a běžné povinnosti a zároveň si znovu definovat vlastní identitu. Bábek proto v rozhovoru také přiznává, že obdivuje sportovce, kteří dokázali rodičovství skloubit už s aktivní profesionální kariérou.

Podobně zkreslené mohou být podle obou hostů představy o penězích ve vrcholovém sportu. Účast na olympijských hrách sama o sobě neznamená, že je sportovec finančně zajištěný.

Podle Bábka záleží na výsledcích, systému financování i na tom, jaká agentura se o závodníka stará. Wagner připomíná ještě další faktor – schopnost sportovce pracovat s vlastní značkou, sociálními sítěmi a umět se nabídnout partnerům.

Bábek měl v tomto směru specifickou zkušenost s profesionálním keirinem v Japonsku. Právě tam si podle svých slov dokázal vydělat výrazně větší peníze než v domácích podmínkách.

Jak dnes vypadá česká dráhová cyklistika? Robin Wagner hodnotí její sportovní vývoj pozitivně. Podle něj se po jejich odchodu výkonnostně spíš posunula dopředu. Zároveň ale zůstává velký rozdíl mezi českými podmínkami a zeměmi, které do dráhové cyklistiky dlouhodobě investují.

Největším problémem je infrastruktura. Dráhovou cyklistiku nelze jednoduše přesunout na silnici nebo fotbalové hřiště. Potřebuje velodrom – a moderní sportoviště tohoto typu znamená vysokou investici. V Brně se o nové hale mluví dlouhodobě a oba hosté ji považují prakticky za podmínku dalšího rozvoje české dráhy. Bez kvalitního zázemí se totiž jen obtížně dohání světová špička. A rozdíl není pouze ve sportovištích.

Vrcholová dráhová cyklistika je dnes také technologickým závodem. Na první pohled přitom dráhovka působí až primitivně: jeden převod, žádné brzdy, žádná přehazovačka. Na špičkové úrovni se ale řeší rámy, kola, kombinézy, helmy, šířka řídítek i samotný posed závodníka.

Když Kuba zmíní kolo za půl milionu korun, Bábek s Wagnerem vysvětlují, že u elitní techniky může být taková částka spíš začátkem. V disciplínách, kde rozhodují setiny a tisíciny sekundy, se každý detail testuje a ladí – často také v aerodynamických tunelech.

Bábek proto dráhovou cyklistiku přirovnává k Formuli 1. Nezávodí už jen nohy sportovců, ale do určité míry i technologie a rozpočty jednotlivých reprezentací.

Bábek s Wagnerem ale neřeší jen vrcholovou úroveň. Už šestým rokem společně rozvíjejí Akademii dráhové cyklistiky, která vznikla s jednoduchým cílem: umožnit lidem mimo profesionální sport vyzkoušet si skutečnou dráhovku, pevný převod a jízdu po klopeném velodromu.

Z původních zážitkových lekcí a teambuildingů postupně vznikla komunita pravidelně trénujících lidí. Někteří se dostali až na světové masters šampionáty. Peníze ze zážitkových lekcí Akademie vrací zpět do fungování závodní skupiny. Profesionální tým to ale není – a právě tady znovu narážíme na finance.

Pokud by chtěli vybudovat vlastní profi tým, podle jejich odhadu by bylo potřeba zhruba 10 až 20 milionů korun. A kdyby se našel někdo, kdo by takový projekt chtěl podpořit? Oba přiznávají, že by do něj šli.

Součástí jejich plánů je také dostat na dráhu více dětí. Oba mají doma malé cyklisty a téma tak znají i z rodičovské perspektivy. Bábkovy dcery jezdí na kolech RASCAL, Wagnerův syn Sebík má ke kolům vztah prakticky odmalička a podle otcova vyprávění už patří mezi malé divočáky na pumptracku.

Dráha má ale u nejmenších svoje specifika. Kolo používá pevný převod, takže dítě nemůže jednoduše přestat šlapat, a potřebuje také dorůst do odpovídající velikosti kola. Přesto už dnes existují dětské dráhovky a v Brně funguje příprava, přes kterou se mohou mladí cyklisté s velodromem postupně seznamovat. Pro Bábka je jednou z velkých výhod také bezpečnost. Na uzavřené dráze dítě nepotká automobilový provoz ani překážky, které čekají na silnici nebo v terénu.

Když mají Tomáš Bábek a Robin Wagner na závěr popsat svoji ideální budoucnost, jejich přání jsou vlastně poměrně konkrétní. Nová 250metrová dráha v Brně. Národní centrum cyklistiky. Více velodromů. Silnější amatérská základna. Další generace závodníků. A jednou možná i vlastní profesionální tým.

Česká dráhová cyklistika podle nich stále bojuje s nedostatkem financí a kvalitního zázemí. Současně ale oba vidí, že zájem o cyklistiku v Česku roste. A právě Akademie je jejich způsob, jak sportu vrátit něco z toho, co jim dal během profesionální kariéry.

Celý rozhovor s Tomášem Bábkem a Robinem Wagnerem si pusťte v novém díle podcastu Za kolem.